Nová

3. říjen 2017 | 11.52 | rubrika: první rubrika

 Cejtím se nová. Dostala jsem kopačky a můj druhý ex co mě toužil vy-víte-co je nyní s jinou malou brunetou se smutnejma očima. Děkuji. 

Je konec. Je začátek. Svěží, příjemně chladivej, jako... beton. Jako když se v létě nalepíte na chladivou zeď.

Noví přátelé, komplikovaný a zajímavý, tvůrčí a poslouchají, doopravdy poslouchají. A tvoří to svoje. TO JEJICH. 

Děkuju a nevím komu, světu, vesmíru, Bohu, sobě... 

Děkuju. 

Akorát nemám uklizeno, jinak jsem šťastná. Jsem sama a nejsem sama. A jsem šťastná. 

um není, ale bude

22. září 2017 | 17.09 | rubrika: první rubrika

Tak. 

Počkej, nejdřív si osladím kafe.

--- 

Mňam, konečně... Ty moje sedánky v kostě miluju. Lidi jsou tu kafový ne pivový, řeší se tu business nebo univerzity, na klábosení o hovínkách je tu prostor vedle, takovej ten mainstream, vzadu je to seriózní (smích). 

Nějak mě to uklidňuje tady bejt. Jen díky Costě jsem byla schopná se pár dní učit a shromažďovat nějaký informace a napsat pak test na přijímačkách. 

A

VZALI 

MĚ. 

Takže dobrý den, jsem zase student. Teďka už vážně ale.  Zápis a imatrikulaci mám za sebou a ředitelka je milá a říká mi kočičko.  Mám studijní index s vlastní fotkou a školu mám o ulici vedle. Teď jsem spokojená. Dnes jsem spokojená. Dnes řeším víc sebe než je a chtěla bych aby to tak zůstalo... 

Dokonce už se tam znám s jednou paní nebo slečnou, asi je starší než já a hned se ke mě měla, ale po imatrikulaci jsem zjistila, že takovéto vazby už navázala s více spolužáky... 

Těším se tam. Vkládám do toho velký naděje vzhledem k tomu že teď jsem nesebevědomej asociál, co má strach z lidí. Přesto mám ambice a chci na sobě pracovat. Ta škola by mi v mnohým mohla pomoct. Těším se až budu zapisovat nějakej školní deníček :) 

Šéf mi řek, že člověk co furt něco dělá, nemá čas se zaobírat minulostí a všema detailama (negativníma) přítomnosti. A to chci. Vstát, rozespalá se doklopýtat do školy, probudit se kafem z termosky, tvořit, učit se, jít domů nebo do práce, tvořit a pořád něco vymejšlet... Jako moje fridabunda. Já občas i vytvořím něco co mi přijde že je pěkný a mohlo by se to lidem líbit, ale díky svý asocialitě se nedostanu ke sdílení... 

V tom má Mišánek výhodu, on se hrozně rád chválí a jeho vlastní sebeprezentace ho tuze těší. 

_______________________

Půl kafe vypito, takže asi bude na čase začít se věnovat něčemu jinýmu než vylejvání si srdíčka na blogísek. Založila jsem blog který by měl být zaměřený na umění a mám rozpracovaný nějaký příspěvky, takže v tom jdu pokračovat. 

Cíl dnešního dne? Tvořit a nepřemýšlet o minulosti a budoucnosti. 

Ema

PS: já moc děkuju, že mi tu občas píšete dobře míněné rady a věřte, že o tom, co píšete, přemýšlím a beru si Vaše rady k srdci. Taky děkuju, že si ukradnete ze svýho času a strávíte ho čtením mých hovínek. 

20/9/2017

20. září 2017 | 12.41 | rubrika: první rubrika

 Vzali mě. 

Tak půjdu studovat jakože umění... Jakože na školu kam asi berou každýho, když tam vzali mě... Asi bych to ale měla prezentovat tak, jako že jsem na to pyšná, protože já vlstně jsem, protože to co pro někoho je úplný hovno, to pro mě může bejt ryzí zlato. 

A to pro mě tahle škola snad bude.. 

Šla jsem včera do knihkupectví, do mojí oázy a útočiště. Na místo, kde mi nikdy nikdo neublíží. Otevřu novinku, co mi Luxor nabízel hned za vchodem a tam můj exkluzivní bývalý přítel jako uznávaný fashion advisor. Bylo mi zle. 

Ale velmi rychle, na mě až podivně rychle, jsem se z toho dostala. Asi už jsem tak ohoblovaná, že tohle neřeším už tak moc jako dřív. Každopádně když jsme spolu chodili a měli nějaký problémy, často jsem se mu svěřovala se strachem, že když spolu nebudem, nezvládnu ho všude vidět. Hvězdu. 

Pak jsem vzala foťák, co mám půjčenej a šla ven fotit. Po chvíli jsem byla nadšená, jaký vyjdou úžasný fotky (fotila jsem bezdomovce v parku) a pak jsem zjistila, že v tom sedmikilovým foťáku nemám kartu. 

No, co bych Vám kecala, díky těmto m a l i č k o s t e m jsem začala znova kouřit. Puberta a přelomovej podzim, dobrý den. 

Byla jsem statečná a drkocala se zpátky dom pro kartu a šla fotit znova. Jakub byl se mnou, jeli jsme na Václavák, chtěli jsme nějaký random lidi... A pak jsme šli do Luxoru, já se vesele vyhla oné knize s Exkluzivním Ex a slintali jsme nad regálama s knížkama o focení a o umění.. (Já tajně o architektuře). Pili jsme v Luxoru hořký americano a Jakub měl radost z medovníku. TAM to BYLA oáza. TAM to BYLO útočiště. Bylo to úžasný a já moc za tohle odpoledne děkuju... 

Pak jsem ho zdrtila jedovatejma kecama, za který se nesnáším (tím, že sama se občas cítím jako hovno mám zvrácený tendence tenhle pocit vzbuzovat i v ostatních a to je jedna z věcí, který bych ze svý osobnosti chtěla dátdopiče). Bylo mi to líto, tak jsem pak zpokorněla a vzala ho do útulný vietnamský restaurace, kde bylo voňavo, útulno, přítmí a teplíčko... Nacpali jsme se a už zas bylo všechno dobrý. 

Na pana Exkluzivního už jsem si ani nevzpomněla... Ale taky jsem si nevzpomněla, že mě vzali na tu školu... 

Dneska už je všechno nějaký harmoničtější. Uklidila jsem a vyhodila cigarety, vyčistila jsem si pořádně ksicht a nalila jsem se množstvím bylinkovýho čaje. Za chvíli se chystám nechat se vyfotit na různý průkazky do školy, neb zítra jdu k zápisu. 

Večer mám jedinej cíl, vyhnout se splínu a nebejt jedovatá. 

Ema 

Č E R N O

17. září 2017 | 16.48 | rubrika: první rubrika

 Zítra mám přijímačky... Michal pořád zůstává někde v pozadí a díky tomu jsem si koupila další krabičku... Začla jsem přemýšlet, že vyhledám nějakou.. berličku... která mi pomůže od úzkostí. Sranda, že tady to jde napsat tak snadno všechno... 

Zítra mám přijímačky... a Jakub už nechce dělat architekturu, kterou chtěl dělat když já ji chtěla dělat... Teď chce jít na dějiny umění a tvrdí, že to rozhodně není tím, aby nebyl pozadu za mnou... 

Jsem paranoidní asi, ne. 

Nákupák přeplněnej lidma, neohleduplnejma. Každej si hledí svýho dobra i na úkor osobního prostoru ostatních. Mám pocit, že tohle vadí jen mě, všichni jsou tak v pohodě a v očíčkách jim svítí touha po spotřebovávání a jídle. 

KUPOVAT 

JÍST 

KUPOVAT 

"všechno je to o tom jak sama vnímáš svět, Emo." 

No jo.. furt. 

Srovnávám se s ostatníma, furt... nedokážu s tím přestat. Kde se ve mě bere tak titěrný sebevědomí. 

Já nevim. 

Zejtra mám přijímačky... 

Srdce buší. Zběsile a přeživěle. Ne z příjímaček, ze všeho ostatního. neumím to uchopit a pojmenovat, stovky malejch věcí 

Kabelky cizích ženskejch co do vás snad i s radostí narazí bez pardonu a máte dojem, že jsou zvráceně rády, že se to stalo. 

Neustálý hry a soupeření. S Michalem jsem chtěla psát do časopisu. Teď píše do časopisu a je módní guru co ho zná půl Prahy. 

Přešla jsem k architektuře a Jakubovi. Najednou začal chtít dělat architekturu. Nevadí mu získávání přízně úspěšných lidí a tak s jedním z nich zakládá spolek na záchranu architektury. Mně samozřejmě o angažovanost neřekl a všechno jsem se dozvěděla "jen tak náhodou" až bylo upečeno. 

Oukej, říkám si, můžeš si za to sama, hlupačko. 

Pak jsem už architekturu dělat nechtěla, přešla jsem o stupeň níž v žebříčku mých vášní - umění obecně. 

Přihlásila jsem se na tu školu a začla jsem se připravovat. 

Jakub včera přišel s tím, že chce jít studovat dějiny umění. 

Chci utýct pryč a ode všech. 

Vím, že si za to všechno pořád můžu sama ale vážně, já teď nenávidím celej svět, mám vztek a ženský do mě narážej kabelkama.

Srovnávám se s ostatníma a vymýšlím si úžasné a úspěchem nacpané životy ostatních. 

Úzkost. 

Srdce kolibříkovo. 

Najdi si mě konečně, odvez mě pryč a schovej mě do pupíku. 

Prosím. 

________________________________________________

Chtěla bych najít sílu sama v sobě... aby tenhle podzim opravdu byl přelomovej, v pozitivním smyslu... Ale dneska... včera... poslední dobou... všechno vidím černě. 

4/9/2017

4. září 2017 | 09.56 | rubrika: první rubrika

 Minulý článek jsem po sobě raději nečetla... Každopádně už mám jasno. Předchozí studium jsem definitivně ukončila a přestože malovat neumím, budu se hlásit na art a design institut... 

Nejdřív jsem se ujistila, že talent malovat není pro studium týhle školy stěžejní a že se při studiu dá zvládat práce na částečný úvazek nebo brigáda. A teď pracuju na portfoliu. 

Dneska chci: 

- pít hodně vody 

- jít ven a něco vyfotit - jak digitálem na na analog 

- pokračovat v půstu, maximálně nějakej fresh nebo salát 

- přijít k sobě, zase najít ten klid, kterej jsem ztratila díky věčnýmu přemýšlení o chlapech 

- nesahat si na obličej 

- být sama a být ráda sama

- vyplnit přihlášku na školu

- připravit si tabulky na počítání firemních výplat 

- koupit tablety do myčky 

EXISTENCIÁLNÍ KRIZE

17. srpen 2017 | 17.16 | rubrika: první rubrika

 Nevim. Nevim prostě. 

Dny tak rychle utíkaj a já poslední dobou přestávám vidět smysl... 

Čas letí a já absolutně nevím, co vlastně chci ani nevím, jak to mám zjistit. Ambice mám v genech a nemůžu (ne)dělat nic, můj problém v životě byl a je ale ten, že si pokaždý vyberu špatně (několik let jsem studovala mezinárodní vztahy a byla jsem vrcholně nešťastná a samozřejě jsem to nedostudovala). Posledních pár let mám jasno v tom, že jsem divňous a blázen a potřebuju se seberealizovat nějak kreativně. 

Vím, že nebudu officová čiči v kostýmku, jak jsem měla po gymplu v plánu... Vím, že se budu dál oblíkat jako chlap a pochybovat o svý orientaci. Vím, že budu asi celej život přemejšlet nad smyslem všeho a upadat do splínu, že smysl nemá nic. 

Tik ťak, už jsi stará, Emo. Musíš se rozhodnout. M U S Í Š. Jak nepříjemná definitiva. Hranice. To mi nevyhovuje. Jinak to nejde, že ne... 

Aby bylo jasno, nemám to s kým probrat. Se sebou to probírám horem spodem a tím možná hůř. V hlavě mám slepenou hroudu špaget. 

Fakta: 

- za pár dní je září

- toužím dělat architekturu

- v matice a logice jsem nejhorší, je mi 26 a vůbec jsem dost citlivá křehkoduše, což do architektury asi moc nepatří... 

- architekti jsou chudý a 35letou čerstvě vystudovanou architektku nikdo nezaměstná plus pravděpodobnost že bych po prvním semestru neodpadla je minimální, nebudu naivní, znám se, jak jde o počty, rýsování, logický přemejšlení a prostorovou představivost, jsem nemožná. Pak ale jedu tramvají, pozoruju architekturu a dojímá mě to k pláči...

- přijímačky by byly až za rok, takže spousta času na studium (a spousta času si to ještě osumkrát rozmyslet).

- toužím po titulu, kvůli sobě, kvůli rodině (u nás v rodině nikdo titul nemá) - iracionální důvody, ale nechtěj se ode mě odlepit.

- toužím chodit do školy a dělat věci co mě budou naplňovat 

- miluju umění, ale zatím na emocionální úrovni, jsem jím zmítaná a okouzlovaná, ale teorii zmáknutou nemám 

- začala jsem zkoušet čmárat v době, kdy jsem zjistila, že jsem takhle založená, zjistila jsem, že nic moc a mám z toho pocity méněcennosti. Naši mě jako malou do žádných kroužků nepřihlašovali, jediný co jsem dělala byl zpěv ale nikdy jsem nekreslila, nemalovala, netvořila.. Nechodili jsme za uměním ani za kulturou. Vesnice, tláča, těžký děti socialismu. Nemám jim to za zlý, miluju je, starli se o mně, tedy o moji fyzickou schránku... 

A CO KDYŽ UŽ JE TEĎ NA VŠECHNO POZDĚ... 

Sakra, život je na hovno. 


Další fakta: 

- je tu možnost studovat teď od září Art and Design Institut, ALE: 

1. je to drahé

2. mám strach 

3. asi tam budou lidi co je nevzali na umprum a jiné, ale i tak hádám, že tam budou lidi, co se umění a designu dlouhodobě věnují, kresliči a lidi co T O M A J V R U C E. 

Jsem ve fázi, že jsem se tak zamotala do myšlenek, že absolutně nic nevím. Poslední dny místo "dělej něco je jedno co ale hlavně dělej" je to spíš "zaspat realitu" 

A pracuju. Z domu. Už 5 rokem v jedný firmě. Starám se o banku a mzdy a to taky není něco, co mě dělá šťastnou. 

Nečekám, že mi někdo z Vás řekne hele ty tele, dělej to a to, to je nejlepší. Potřebovala jsem jen ty špagety FRCNOUT semka na papír, abych se cítila alespoň trochu lehčí. 

A víte co? Nefunguje to... 

A musím se rozhodnout, brzo. 

žádné komentáře | přidat komentář

9/8/2017

9. srpen 2017 | 11.26 | rubrika: první rubrika

 TODO

-> zdravý oběd, litry vody 

-> natočit krátký videa do archivu, na zkoušení

-> vyfotit NĚCO, koukat kolem, nebejt v hlavě, bejt vně

Teď jsem pár dní nepsala, neb moje dny žádnej větší řád neměly. Ale aspoň se snažíme tvořit takže dobrý. Těšíme se na podzim. 

Na tmavej svět a těšení se do tepla. 

žádné komentáře | přidat komentář

31/7/2017

31. červenec 2017 | 12.06 | rubrika: první rubrika

 Sobota byla skvělá! 

Dělala jsem Duolingo, jedla zdravě, četla a byla jsem na dlouhý procházce po Vinohradech. Ale zase jsem nedělala to pro mě nejdůležitější a to je rozesílání CVček a Vader. Pořád se povivuju, jak špatně mi funguje paměť (přestože beru Ginko Bilobu :D), protože si skoro nemůžu vzpomenout, co jsem dělala.

Každopádně se cítím dobře a v neděli jsem nc nepsala, protože jsem byla s Jakubem.

Neděle moc produktivní nebyla, ale snad to vykompenzuju dneškem.

Dneska už jsem měla zdravou snídani (pohankoho-quinoovou kaši s banánem a kopřivový čaj) a uklidila jsem byt ťip ťop včetně podlah (to tedy už včera). Když dnes ráno Jakub odešel do práce, dělala jsem chvíli Duolingo, pak jeden díl UD a teď u kávičky sepisuju co dál :)

1. Dneska bych chtěla něco načmárat a přečíst další kousek archiknihy a pokračovat v poznámkách (které pak budu potřebovat na Vadera)

2. CV CV CV... ačkoliv pořád si tím nejsem jistá, ale musím, o tom život je, hledat nějaký smysl a poslání a to asi nejde dělat pořád z domu

3. zdravý oběď, dneska mám chut na houby, brokolici...

4. na 18:00 mám fitko (a vzhledem ktomu, že je právě poledne, tak mám co dělat...Vzít s sebou protein a svačinu

5. být vděčná a uvědomovat si co mám :)

Jinak se snažím zajímat se o svoje lidi kolem, ale pravda je, že mi to nejde jak bych chtěla a některý okolnosti mi prostě lezou na nervy... Ale otom tu psát nechci, dál se chci snažit zajímat se o lidi. Už brzy chci poznat Jakubovy kamarády a rodinu... S tímhle jsem měla problém v každém vztahu, ale tentokrát se tomu vyhýbat nebudu. 

Ema. 

29/7/2017

29. červenec 2017 | 09.32 | rubrika: první rubrika

 Další ráno, už teď se začínám cítit fakt dobře i vzhledem k tomu, že mě dnes ráno přepadly každoměsíční nesnáze. Už jsem po snídani - opět ovesná kaše s banánem jako včera. 

Po včerejší snídani jsem šla do tý Costy a mimochodem - byla jsem pyšná na to, že jsem šla zase bez meke-upu (chápej nalíčená ale bez tý tekutý krycí záležitosti) a make-up jsem schovala do skříně a používat ho nechci a to ani teď, když jsem se vzhledem k výše zmíněným nesnázím opět osypala. 

V Costě jsem rozepsala článek o Berlínu, ale neměla bych z něj pocit, že by byl nějak skvělej a navíc mi do toho vstoupil telefonát od mamky, která mě svými rádoby vtipnými ale spíše jedovatými poznámkami donutila z Costy odejít dřív, než jsem původně chtěla, neb jsem opět měla slzy na krajíčku a Costa byla plná lidí... 

K obědu jsem si uvařila rizoto a celý den pila docela dost vody, za což jsem ráda. Přiznávám se, že Art Vadera a Duolingo jsem ani neotevřela a neposlala ani jedno CV, zato jsem dost intenzivně posilovala. 

Taky jsem dost ráda, že jsem při nákupu v drogerce koupila jen to co jsem potřebovala a žádný malichernosti, což je u mě taky obrovská rarita a doufám, že i tohle se za podzim naučím. 

Po jídle jsem si neodpustila další díly Upířích deníků (místo kterých jsem mohla studovat nebo dělat Duolingo) a potom jsem si četla až do usnutí. 

Dneska je krásně, břicho mě paradoxne skoro nebolí a navečer se vrátí Jakub, takže večer už asi trávíme spolu, takže budu muset svůj program přizpůsobit jemu. Do té doby ale chci stihnout: 

-> Duolingo (hned po napsání tohoto příspěvku!) 

-> vymyslet první příspěvek na Vadera - však to nemusí být chronologické dějiny architektury, mohla bych a měla bych začít něčím, k čemu mám větší vášeň, ať se tím nechám pohltit a pak by to mohlo jít snáz. Takže je to jasné - Tugendhat. 

-> zdravý oběd - vzhledem k tomu že mě poslední dobou při cvičení bolí zápěstí, rozhodla jsem se zaměřit se teď na potraviny prospěšné kostem. K obědu si dnes dám kapustu, možná s bulgurem a cherry rajčaty, ještě nevím, ale kapusta je jasná. 

-> aspoň jedno CV když pošlu, budu za dnešek šťastná 

-> číst aspoň chvilku (čtení kvůli článku viz. výše se nepočítá)

-> pít vodu a koupit si řepovou šťávu 

Možná: 

-> vyluxovat a vytřít podlahy 

-> koupit zavařovací sklenice a přesunout do nich sypké věci v kuchyni

-> procházka

-> učit se upravovat fotky v PS, tedy buď své fotky nebo třeba napsat Mariannce nebo Katce, ať mi pošlou nějaké jejich fotky k úpravám

Jinak jsem včera přemýšlela, proč se tak málo zajímám o životy ostatních, hlavně mužů... Tedy hlavně jde-li o aktuálního přítele. Došlo mi, že je to proto, že mám strach z odpovědí, strach, že mi řekne něco co mi není příjemné, třeba do toho zakomponuje nějakou kolegyni, kamarádku nebo jako minule tu architekturu. Ale po úvaze mi došlo, že tady problémem nejsou nikdy oni ale jenom můj strach a v rámci týhle podzimní transformace se musím snažit vystupovat z komfortní zóny a strachu čelit tak dlouho, až naprosto zmizí.

 Takže si dneska dávám za úkol napsat přátelům a Kubovi zprávy s dotazy na jejich život, ptotože já je mám ráda a skutečně mě zajímají, jen mám prostě strach, že některé jejich odpovědi mi nebudou příjemné... Ráno jsem volala mamce a ptala se na detaily toho co se u nich děje (bude dělat koláč z jablek co zbyly a potřebujou spotřebovat) a ptala jsem se i Jakuba (jehož táta zvažuje studium práv, máma si z něj utahuje ale táta je cílevědomej ale všichni se shodují na tom, že nejtvrdším oříškem budou Scia -> v tom se shodnem...).

Takže zajímat se, zajímat se, zajímat se! Vždyt není čeho se bát... 

Tak doufám, že bude dnešek fajn a budu proplouvat klidně a z flow do flow :) 

Ema 

žádné komentáře | přidat komentář

28/7/2017

28. červenec 2017 | 13.06 | rubrika: první rubrika

 S Jakubem jsme se usmířili. Toť o vztahování vše, neb tenhle blog nechci zakládat na lovestories.

Včera jsem kupodivu udělala víc, než na kolik jsem si věřila. Dodělala jsem to CV a s výsledkem jsem moc spokojená.

Uvařila zdravej oběd, meditaci jsem vynechala, jelikož jsem neměla pocit, že bych ji potřebovala.

Art Vadera jsem nepřesunula a nakonec to asi nechám na aktuální doméně. Původně jsem to chtěla přesunout jen kvůli tomu, aby tu stránku nikdo snadno nenašel, ale asi je mi to jedno.

Napsala jsem K ohledně práce a došlo k mírné výměně názorů, takže z toho nic nebude a já věřím, že to tak mělo být. Nestojím o práci když by se snad za to měla očekávat moje větší náklonnost k panu architektovi. Naštěstí nějakou sebeúctu ještě mám...

Duolingo jsem vynechala, zkusím to napravit dneska... A večer s Jakubem jsem se nemusela ani snažit nebejt dement, šlo to samo a byli jsme se procházet v Nuslích. Pak začlo pršet a tak jsme byli u mě a bylo to fajn.

Dnešní ráno je dlouhý, ucajdaný. Vlastně už je skoro 13:00 a já zatím jen snídala, uklízela a sledovala další díly Deníků (no moc pyšná na to nejsem, ale tady narovinu :)). 

Dneska chci: 

-> jít do Costy a napsat o našem tripu do Berlína na náš nově vzniklej travel blog

-> pokračovat ve studiu archi... musím... chci... a napsat první příspěvek na Art Vadera 

-> porozhlédnout se po příležitostech a případně rozeslat CV

-> zdravý oběď, hodně vody

-> koupit hadry na nádobí a jar (jojo, i o je v mým životě důležitý:)) 

-> číst 

-> cvičit (aspoň doma, ale když půjdu do fitka, budu na sebe extra pyšná)

-> Duolingo! 

Jinak chci poděkovat za komentáře, nečekala jsem hned nějaké reakce a vlastně jsem nečekala, že by sem někdo zabloudil a dokonce přečetl to, co píšu. Moc si toho vážím.

Ema