EXISTENCIÁLNÍ KRIZE

dnes | 17.16 | rubrika: první rubrika

 Nevim. Nevim prostě. 

Dny tak rychle utíkaj a já poslední dobou přestávám vidět smysl... 

Čas letí a já absolutně nevím, co vlastně chci ani nevím, jak to mám zjistit. Ambice mám v genech a nemůžu (ne)dělat nic, můj problém v životě byl a je ale ten, že si pokaždý vyberu špatně (několik let jsem studovala mezinárodní vztahy a byla jsem vrcholně nešťastná a samozřejě jsem to nedostudovala). Posledních pár let mám jasno v tom, že jsem divňous a blázen a potřebuju se seberealizovat nějak kreativně. 

Vím, že nebudu officová čiči v kostýmku, jak jsem měla po gymplu v plánu... Vím, že se budu dál oblíkat jako chlap a pochybovat o svý orientaci. Vím, že budu asi celej život přemejšlet nad smyslem všeho a upadat do splínu, že smysl nemá nic. 

Tik ťak, už jsi stará, Emo. Musíš se rozhodnout. M U S Í Š. Jak nepříjemná definitiva. Hranice. To mi nevyhovuje. Jinak to nejde, že ne... 

Aby bylo jasno, nemám to s kým probrat. Se sebou to probírám horem spodem a tím možná hůř. V hlavě mám slepenou hroudu špaget. 

Fakta: 

- za pár dní je září

- toužím dělat architekturu

- v matice a logice jsem nejhorší, je mi 26 a vůbec jsem dost citlivá křehkoduše, což do architektury asi moc nepatří... 

- architekti jsou chudý a 35letou čerstvě vystudovanou architektku nikdo nezaměstná plus pravděpodobnost že bych po prvním semestru neodpadla je minimální, nebudu naivní, znám se, jak jde o počty, rýsování, logický přemejšlení a prostorovou představivost, jsem nemožná. Pak ale jedu tramvají, pozoruju architekturu a dojímá mě to k pláči...

- přijímačky by byly až za rok, takže spousta času na studium (a spousta času si to ještě osumkrát rozmyslet).

- toužím po titulu, kvůli sobě, kvůli rodině (u nás v rodině nikdo titul nemá) - iracionální důvody, ale nechtěj se ode mě odlepit.

- toužím chodit do školy a dělat věci co mě budou naplňovat 

- miluju umění, ale zatím na emocionální úrovni, jsem jím zmítaná a okouzlovaná, ale teorii zmáknutou nemám 

- začala jsem zkoušet čmárat v době, kdy jsem zjistila, že jsem takhle založená, zjistila jsem, že nic moc a mám z toho pocity méněcennosti. Naši mě jako malou do žádných kroužků nepřihlašovali, jediný co jsem dělala byl zpěv ale nikdy jsem nekreslila, nemalovala, netvořila.. Nechodili jsme za uměním ani za kulturou. Vesnice, tláča, těžký děti socialismu. Nemám jim to za zlý, miluju je, starli se o mně, tedy o moji fyzickou schránku... 

A CO KDYŽ UŽ JE TEĎ NA VŠECHNO POZDĚ... 

Sakra, život je na hovno. 


Další fakta: 

- je tu možnost studovat teď od září Art and Design Institut, ALE: 

1. je to drahé

2. mám strach 

3. asi tam budou lidi co je nevzali na umprum a jiné, ale i tak hádám, že tam budou lidi, co se umění a designu dlouhodobě věnují, kresliči a lidi co T O M A J V R U C E. 

Jsem ve fázi, že jsem se tak zamotala do myšlenek, že absolutně nic nevím. Poslední dny místo "dělej něco je jedno co ale hlavně dělej" je to spíš "zaspat realitu" 

A pracuju. Z domu. Už 5 rokem v jedný firmě. Starám se o banku a mzdy a to taky není něco, co mě dělá šťastnou. 

Nečekám, že mi někdo z Vás řekne hele ty tele, dělej to a to, to je nejlepší. Potřebovala jsem jen ty špagety FRCNOUT semka na papír, abych se cítila alespoň trochu lehčí. 

A víte co? Nefunguje to... 

A musím se rozhodnout, brzo. 

žádné komentáře | přidat komentář

9/8/2017

9. srpen 2017 | 11.26 | rubrika: první rubrika

 TODO

-> zdravý oběd, litry vody 

-> natočit krátký videa do archivu, na zkoušení

-> vyfotit NĚCO, koukat kolem, nebejt v hlavě, bejt vně

Teď jsem pár dní nepsala, neb moje dny žádnej větší řád neměly. Ale aspoň se snažíme tvořit takže dobrý. Těšíme se na podzim. 

Na tmavej svět a těšení se do tepla. 

žádné komentáře | přidat komentář

31/7/2017

31. červenec 2017 | 12.06 | rubrika: první rubrika

 Sobota byla skvělá! 

Dělala jsem Duolingo, jedla zdravě, četla a byla jsem na dlouhý procházce po Vinohradech. Ale zase jsem nedělala to pro mě nejdůležitější a to je rozesílání CVček a Vader. Pořád se povivuju, jak špatně mi funguje paměť (přestože beru Ginko Bilobu :D), protože si skoro nemůžu vzpomenout, co jsem dělala.

Každopádně se cítím dobře a v neděli jsem nc nepsala, protože jsem byla s Jakubem.

Neděle moc produktivní nebyla, ale snad to vykompenzuju dneškem.

Dneska už jsem měla zdravou snídani (pohankoho-quinoovou kaši s banánem a kopřivový čaj) a uklidila jsem byt ťip ťop včetně podlah (to tedy už včera). Když dnes ráno Jakub odešel do práce, dělala jsem chvíli Duolingo, pak jeden díl UD a teď u kávičky sepisuju co dál :)

1. Dneska bych chtěla něco načmárat a přečíst další kousek archiknihy a pokračovat v poznámkách (které pak budu potřebovat na Vadera)

2. CV CV CV... ačkoliv pořád si tím nejsem jistá, ale musím, o tom život je, hledat nějaký smysl a poslání a to asi nejde dělat pořád z domu

3. zdravý oběď, dneska mám chut na houby, brokolici...

4. na 18:00 mám fitko (a vzhledem ktomu, že je právě poledne, tak mám co dělat...Vzít s sebou protein a svačinu

5. být vděčná a uvědomovat si co mám :)

Jinak se snažím zajímat se o svoje lidi kolem, ale pravda je, že mi to nejde jak bych chtěla a některý okolnosti mi prostě lezou na nervy... Ale otom tu psát nechci, dál se chci snažit zajímat se o lidi. Už brzy chci poznat Jakubovy kamarády a rodinu... S tímhle jsem měla problém v každém vztahu, ale tentokrát se tomu vyhýbat nebudu. 

Ema. 

29/7/2017

29. červenec 2017 | 09.32 | rubrika: první rubrika

 Další ráno, už teď se začínám cítit fakt dobře i vzhledem k tomu, že mě dnes ráno přepadly každoměsíční nesnáze. Už jsem po snídani - opět ovesná kaše s banánem jako včera. 

Po včerejší snídani jsem šla do tý Costy a mimochodem - byla jsem pyšná na to, že jsem šla zase bez meke-upu (chápej nalíčená ale bez tý tekutý krycí záležitosti) a make-up jsem schovala do skříně a používat ho nechci a to ani teď, když jsem se vzhledem k výše zmíněným nesnázím opět osypala. 

V Costě jsem rozepsala článek o Berlínu, ale neměla bych z něj pocit, že by byl nějak skvělej a navíc mi do toho vstoupil telefonát od mamky, která mě svými rádoby vtipnými ale spíše jedovatými poznámkami donutila z Costy odejít dřív, než jsem původně chtěla, neb jsem opět měla slzy na krajíčku a Costa byla plná lidí... 

K obědu jsem si uvařila rizoto a celý den pila docela dost vody, za což jsem ráda. Přiznávám se, že Art Vadera a Duolingo jsem ani neotevřela a neposlala ani jedno CV, zato jsem dost intenzivně posilovala. 

Taky jsem dost ráda, že jsem při nákupu v drogerce koupila jen to co jsem potřebovala a žádný malichernosti, což je u mě taky obrovská rarita a doufám, že i tohle se za podzim naučím. 

Po jídle jsem si neodpustila další díly Upířích deníků (místo kterých jsem mohla studovat nebo dělat Duolingo) a potom jsem si četla až do usnutí. 

Dneska je krásně, břicho mě paradoxne skoro nebolí a navečer se vrátí Jakub, takže večer už asi trávíme spolu, takže budu muset svůj program přizpůsobit jemu. Do té doby ale chci stihnout: 

-> Duolingo (hned po napsání tohoto příspěvku!) 

-> vymyslet první příspěvek na Vadera - však to nemusí být chronologické dějiny architektury, mohla bych a měla bych začít něčím, k čemu mám větší vášeň, ať se tím nechám pohltit a pak by to mohlo jít snáz. Takže je to jasné - Tugendhat. 

-> zdravý oběd - vzhledem k tomu že mě poslední dobou při cvičení bolí zápěstí, rozhodla jsem se zaměřit se teď na potraviny prospěšné kostem. K obědu si dnes dám kapustu, možná s bulgurem a cherry rajčaty, ještě nevím, ale kapusta je jasná. 

-> aspoň jedno CV když pošlu, budu za dnešek šťastná 

-> číst aspoň chvilku (čtení kvůli článku viz. výše se nepočítá)

-> pít vodu a koupit si řepovou šťávu 

Možná: 

-> vyluxovat a vytřít podlahy 

-> koupit zavařovací sklenice a přesunout do nich sypké věci v kuchyni

-> procházka

-> učit se upravovat fotky v PS, tedy buď své fotky nebo třeba napsat Mariannce nebo Katce, ať mi pošlou nějaké jejich fotky k úpravám

Jinak jsem včera přemýšlela, proč se tak málo zajímám o životy ostatních, hlavně mužů... Tedy hlavně jde-li o aktuálního přítele. Došlo mi, že je to proto, že mám strach z odpovědí, strach, že mi řekne něco co mi není příjemné, třeba do toho zakomponuje nějakou kolegyni, kamarádku nebo jako minule tu architekturu. Ale po úvaze mi došlo, že tady problémem nejsou nikdy oni ale jenom můj strach a v rámci týhle podzimní transformace se musím snažit vystupovat z komfortní zóny a strachu čelit tak dlouho, až naprosto zmizí.

 Takže si dneska dávám za úkol napsat přátelům a Kubovi zprávy s dotazy na jejich život, ptotože já je mám ráda a skutečně mě zajímají, jen mám prostě strach, že některé jejich odpovědi mi nebudou příjemné... Ráno jsem volala mamce a ptala se na detaily toho co se u nich děje (bude dělat koláč z jablek co zbyly a potřebujou spotřebovat) a ptala jsem se i Jakuba (jehož táta zvažuje studium práv, máma si z něj utahuje ale táta je cílevědomej ale všichni se shodují na tom, že nejtvrdším oříškem budou Scia -> v tom se shodnem...).

Takže zajímat se, zajímat se, zajímat se! Vždyt není čeho se bát... 

Tak doufám, že bude dnešek fajn a budu proplouvat klidně a z flow do flow :) 

Ema 

žádné komentáře | přidat komentář

28/7/2017

28. červenec 2017 | 13.06 | rubrika: první rubrika

 S Jakubem jsme se usmířili. Toť o vztahování vše, neb tenhle blog nechci zakládat na lovestories.

Včera jsem kupodivu udělala víc, než na kolik jsem si věřila. Dodělala jsem to CV a s výsledkem jsem moc spokojená.

Uvařila zdravej oběd, meditaci jsem vynechala, jelikož jsem neměla pocit, že bych ji potřebovala.

Art Vadera jsem nepřesunula a nakonec to asi nechám na aktuální doméně. Původně jsem to chtěla přesunout jen kvůli tomu, aby tu stránku nikdo snadno nenašel, ale asi je mi to jedno.

Napsala jsem K ohledně práce a došlo k mírné výměně názorů, takže z toho nic nebude a já věřím, že to tak mělo být. Nestojím o práci když by se snad za to měla očekávat moje větší náklonnost k panu architektovi. Naštěstí nějakou sebeúctu ještě mám...

Duolingo jsem vynechala, zkusím to napravit dneska... A večer s Jakubem jsem se nemusela ani snažit nebejt dement, šlo to samo a byli jsme se procházet v Nuslích. Pak začlo pršet a tak jsme byli u mě a bylo to fajn.

Dnešní ráno je dlouhý, ucajdaný. Vlastně už je skoro 13:00 a já zatím jen snídala, uklízela a sledovala další díly Deníků (no moc pyšná na to nejsem, ale tady narovinu :)). 

Dneska chci: 

-> jít do Costy a napsat o našem tripu do Berlína na náš nově vzniklej travel blog

-> pokračovat ve studiu archi... musím... chci... a napsat první příspěvek na Art Vadera 

-> porozhlédnout se po příležitostech a případně rozeslat CV

-> zdravý oběď, hodně vody

-> koupit hadry na nádobí a jar (jojo, i o je v mým životě důležitý:)) 

-> číst 

-> cvičit (aspoň doma, ale když půjdu do fitka, budu na sebe extra pyšná)

-> Duolingo! 

Jinak chci poděkovat za komentáře, nečekala jsem hned nějaké reakce a vlastně jsem nečekala, že by sem někdo zabloudil a dokonce přečetl to, co píšu. Moc si toho vážím.

Ema 

27/7/2017

27. červenec 2017 | 09.50 | rubrika: první rubrika

 Těch sedmiček v datu! To bude znamení, ne?

8:28, venku prší. Ve svejch 26 letech jsem začala koukat na Upíří deníky, ehm. Mám to teď jako kulisu, ale abych řekla pravdu, dost mě to chytlo. Takovýhle seriály mě nějak uklidňujou. Toužím taky chodit každej den do školy, tahat knížky a u toho řešit malý problémy s kamarádkama... Zamilovat se do toho hodnýho kluka a čas od času se stresovat zkouškama.

Dnešek bude chladnej, asi bude pršet celej den.

Včera byl pro mě dost olověnej den. Spala jsem u Jakuba, ráno bylo snové, pomalé, plné hudby, uvařil mi kávu. Pak začal mluvit o záhadným kamarádovi, spisovateli - mával mi jeho knihou před nosem. Že prý mají v plánu založit spolek. Budou zachraňovat architektonické poklady. 

Tekutý olovo se mi vlévá do žaludku, přetejká. Nemůžu s tím nic dělat, nechci bejt taková. Nemám dost síly na to abych hrála nadšení. Sbalila jsem se, snažila být asertivní, omluvila se, že musím jít domů, že musím bejt sama. Vyběhla jsem na tramvaj a pod brejlema se mi hromadily slzy. 

Po cestě tramvají k sobě domů jsem pozorovala střechy domů, nechápu tuhle lásku, je tak intenzivní. Nedokázala jsem potlačit pláč, naštěstí jsem se už v dětství naučila plakat potichu a naštěstí jsem seděla v tramvaji úplně vzadu, takže mě nikdo neviděl. Je to tak neuchopitelný a nedokážu to vyjádřit přesně. A když se o to pokusím, vyzní to nanejvýš hloupě.

Nechci aby mi někdo architekturu bral. 

Moje racionální já mi říká, že to je dětinský, sobecký a nepřejícný... Moje emocionální já mi říká 

nechci aby mi někdo architekturu bral. 

8:54 - pípne mi zpráva z pozvánkou od Jakuba. Vernisáž s fotkama o architektuře. Dělá si legraci? 

Poslední týdny si půjčoval jednu moji knihu o architektuře za druhou, bylo mi to divný... Už víc než rok mám jedinej sen a on to věděl a ví. Jeho sen je jinej. Byl jinej. Tak co to sakra je. 

Můj předchozí přítel... když jsme se potkali, chtěla jsem psát třeba do magazínu, byla jsem zažraná do módy a psaní... Po pár měsících je z něj módní guru a píše do pánskýho časopisu. V tu chvíli mě móda přestala zajímat a touha po exkluzivitě a minislávě mě opustila s konečnou platností. Na jednu stranu vím, že za svoje hovna (pardon) si můžu sama, na druhou stranu pořád házím vinu na ONI. 

Jsem mimino.

Od včerejšího rána nemám chuť architekturu vstřebávat, je to jakoby mě podvedla s Jakubem. Chci něco svýho, jen svýho a architekturu miluju.

Ta co měla celej život zavřený oči, ta co se všude ztratí a ta co měla z matiky vždycky čtyřku. Jednoho dne jsem se podívala nahoru a od tý doby to je láska. 

Doháje... lidi řeší žárlivost na cizí prsatý nebo ramenatý bytosti. Já žárlím úplně jinak a víc než kdy předtím.  

Nemám chuť ho vidět.

Puberta, dobrý den. 

...

_________________________________________________________________________

Tak jo, dneska. 

-> dodělám CV 

-> uvařím zdravej oběd (čínský polívky už ne... :)) 

-> meditace půl H 

-> přesunout artvadera na jiný server

-> napsat K ohledně práce

-> alespoň pár minut Duolingo 

-> večer s jakubem nebejt dement 

možná:

-> jít čmárat do knihovny 

-> hledat příležitosti a zasílat CV 

-> cvičit 

-> upravit fotky k insta 

-> číst

Do budoucna nezapomínat na:

-> vyřešení svatby sestry plus vymyslet kam odjedu (+ šetřit na cestu)

-> vyplnit žádost o ukončení studia a poslat to do školy 

-> od 4.8. hlídat mail s informací o pojištění ze školy

-> objednat se k dr. 

-> jet co nejdřív k babičce a dědovi 

ÚVOD

27. červenec 2017 | 07.29 | rubrika: první rubrika

 Ahoj, jsem Ema. 

Už spoustu mejch rán probíhá jako tohle. Probudím se neklidná ze života. Probudím se a okamžitě mi v hlavě začnou bojovat otázky o tom, co sakra budu dělat a jestli to, co chci dělat je to správné a když jo, tak proč už jsem sakra dávno nezačala. Otázky o tom, že mi ujíždí vlak, že nemám život, jakej chci a celý dny si jen tak existuju, ale nevytvořím nic. 

Je mi 26. 

Dneska to bylo ale trochu jiný oproti normálu, protože jsem vstala do uklizenýho bytu (rarita), udělala si snídaňový smoothie a zelenej čaj, sedla si ke stolu (!!! což je u mě nevídané, veškeré činnosti dělám z postele, pokud je to jen trochu možné), otevřela notebook a vytvořila tohle. 

Designově - vím - nic moc, ale o to tady nejde. Jde mi o to, že si každý ráno chci sednout a sepsat, co jsem dělala a co budu dělat, jestli jsem splnila to, co jsem si zadala na uplynulý den a vůbec, budu si sem vyblejvat co mě napadne.(Promińte, jedno z mých nových předsevzetí bude nemluvit a nepsat jako prase). Pointa celého blogu je, že než skončí podzim, chci si vytvořit život, kterej se bude co nejvíc podobat mýmu ideálu v hlavě. Vytvořit si návyky a vymýtit si ze života lenost a další vlastnosti, díky kterým mívám často žaludek jako z olova). Taky si chci ujasnit, co budu dělat v září/říjnu a kdyby tuhle slátaninu mých slov četl i někdo jiný, budu vděčná za každý názor, radu a konstruktivní kritiku... 

No a protože jsem jedna z těch lidí, co bez kávy nerozběhnou tělo ani mozek, jdu si uvařit kafe a pustit se do psaní "co bylo včera a co bude dnes". 

Ema