Ema | Ema a přelomovej podzim

 Další ráno, už teď se začínám cítit fakt dobře i vzhledem k tomu, že mě dnes ráno přepadly každoměsíční nesnáze. Už jsem po snídani - opět ovesná kaše s banánem jako včera. 

Po včerejší snídani jsem šla do tý Costy a mimochodem - byla jsem pyšná na to, že jsem šla zase bez meke-upu (chápej nalíčená ale bez tý tekutý krycí záležitosti) a make-up jsem schovala do skříně a používat ho nechci a to ani teď, když jsem se vzhledem k výše zmíněným nesnázím opět osypala. 

V Costě jsem rozepsala článek o Berlínu, ale neměla bych z něj pocit, že by byl nějak skvělej a navíc mi do toho vstoupil telefonát od mamky, která mě svými rádoby vtipnými ale spíše jedovatými poznámkami donutila z Costy odejít dřív, než jsem původně chtěla, neb jsem opět měla slzy na krajíčku a Costa byla plná lidí... 

K obědu jsem si uvařila rizoto a celý den pila docela dost vody, za což jsem ráda. Přiznávám se, že Art Vadera a Duolingo jsem ani neotevřela a neposlala ani jedno CV, zato jsem dost intenzivně posilovala. 

Taky jsem dost ráda, že jsem při nákupu v drogerce koupila jen to co jsem potřebovala a žádný malichernosti, což je u mě taky obrovská rarita a doufám, že i tohle se za podzim naučím. 

Po jídle jsem si neodpustila další díly Upířích deníků (místo kterých jsem mohla studovat nebo dělat Duolingo) a potom jsem si četla až do usnutí. 

Dneska je krásně, břicho mě paradoxne skoro nebolí a navečer se vrátí Jakub, takže večer už asi trávíme spolu, takže budu muset svůj program přizpůsobit jemu. Do té doby ale chci stihnout: 

-> Duolingo (hned po napsání tohoto příspěvku!) 

-> vymyslet první příspěvek na Vadera - však to nemusí být chronologické dějiny architektury, mohla bych a měla bych začít něčím, k čemu mám větší vášeň, ať se tím nechám pohltit a pak by to mohlo jít snáz. Takže je to jasné - Tugendhat. 

-> zdravý oběd - vzhledem k tomu že mě poslední dobou při cvičení bolí zápěstí, rozhodla jsem se zaměřit se teď na potraviny prospěšné kostem. K obědu si dnes dám kapustu, možná s bulgurem a cherry rajčaty, ještě nevím, ale kapusta je jasná. 

-> aspoň jedno CV když pošlu, budu za dnešek šťastná 

-> číst aspoň chvilku (čtení kvůli článku viz. výše se nepočítá)

-> pít vodu a koupit si řepovou šťávu 

Možná: 

-> vyluxovat a vytřít podlahy 

-> koupit zavařovací sklenice a přesunout do nich sypké věci v kuchyni

-> procházka

-> učit se upravovat fotky v PS, tedy buď své fotky nebo třeba napsat Mariannce nebo Katce, ať mi pošlou nějaké jejich fotky k úpravám

Jinak jsem včera přemýšlela, proč se tak málo zajímám o životy ostatních, hlavně mužů... Tedy hlavně jde-li o aktuálního přítele. Došlo mi, že je to proto, že mám strach z odpovědí, strach, že mi řekne něco co mi není příjemné, třeba do toho zakomponuje nějakou kolegyni, kamarádku nebo jako minule tu architekturu. Ale po úvaze mi došlo, že tady problémem nejsou nikdy oni ale jenom můj strach a v rámci týhle podzimní transformace se musím snažit vystupovat z komfortní zóny a strachu čelit tak dlouho, až naprosto zmizí.

 Takže si dneska dávám za úkol napsat přátelům a Kubovi zprávy s dotazy na jejich život, ptotože já je mám ráda a skutečně mě zajímají, jen mám prostě strach, že některé jejich odpovědi mi nebudou příjemné... Ráno jsem volala mamce a ptala se na detaily toho co se u nich děje (bude dělat koláč z jablek co zbyly a potřebujou spotřebovat) a ptala jsem se i Jakuba (jehož táta zvažuje studium práv, máma si z něj utahuje ale táta je cílevědomej ale všichni se shodují na tom, že nejtvrdším oříškem budou Scia -> v tom se shodnem...).

Takže zajímat se, zajímat se, zajímat se! Vždyt není čeho se bát... 

Tak doufám, že bude dnešek fajn a budu proplouvat klidně a z flow do flow :) 

Ema 

 Těch sedmiček v datu! To bude znamení, ne?

8:28, venku prší. Ve svejch 26 letech jsem začala koukat na Upíří deníky, ehm. Mám to teď jako kulisu, ale abych řekla pravdu, dost mě to chytlo. Takovýhle seriály mě nějak uklidňujou. Toužím taky chodit každej den do školy, tahat knížky a u toho řešit malý problémy s kamarádkama... Zamilovat se do toho hodnýho kluka a čas od času se stresovat zkouškama.

Dnešek bude chladnej, asi bude pršet celej den.

Včera byl pro mě dost olověnej den. Spala jsem u Jakuba, ráno bylo snové, pomalé, plné hudby, uvařil mi kávu. Pak začal mluvit o záhadným kamarádovi, spisovateli - mával mi jeho knihou před nosem. Že prý mají v plánu založit spolek. Budou zachraňovat architektonické poklady. 

Tekutý olovo se mi vlévá do žaludku, přetejká. Nemůžu s tím nic dělat, nechci bejt taková. Nemám dost síly na to abych hrála nadšení. Sbalila jsem se, snažila být asertivní, omluvila se, že musím jít domů, že musím bejt sama. Vyběhla jsem na tramvaj a pod brejlema se mi hromadily slzy. 

Po cestě tramvají k sobě domů jsem pozorovala střechy domů, nechápu tuhle lásku, je tak intenzivní. Nedokázala jsem potlačit pláč, naštěstí jsem se už v dětství naučila plakat potichu a naštěstí jsem seděla v tramvaji úplně vzadu, takže mě nikdo neviděl. Je to tak neuchopitelný a nedokážu to vyjádřit přesně. A když se o to pokusím, vyzní to nanejvýš hloupě.

Nechci aby mi někdo architekturu bral. 

Moje racionální já mi říká, že to je dětinský, sobecký a nepřejícný... Moje emocionální já mi říká 

nechci aby mi někdo architekturu bral. 

8:54 - pípne mi zpráva z pozvánkou od Jakuba. Vernisáž s fotkama o architektuře. Dělá si legraci? 

Poslední týdny si půjčoval jednu moji knihu o architektuře za druhou, bylo mi to divný... Už víc než rok mám jedinej sen a on to věděl a ví. Jeho sen je jinej. Byl jinej. Tak co to sakra je. 

Můj předchozí přítel... když jsme se potkali, chtěla jsem psát třeba do magazínu, byla jsem zažraná do módy a psaní... Po pár měsících je z něj módní guru a píše do pánskýho časopisu. V tu chvíli mě móda přestala zajímat a touha po exkluzivitě a minislávě mě opustila s konečnou platností. Na jednu stranu vím, že za svoje hovna (pardon) si můžu sama, na druhou stranu pořád házím vinu na ONI. 

Jsem mimino.

Od včerejšího rána nemám chuť architekturu vstřebávat, je to jakoby mě podvedla s Jakubem. Chci něco svýho, jen svýho a architekturu miluju.

Ta co měla celej život zavřený oči, ta co se všude ztratí a ta co měla z matiky vždycky čtyřku. Jednoho dne jsem se podívala nahoru a od tý doby to je láska. 

Doháje... lidi řeší žárlivost na cizí prsatý nebo ramenatý bytosti. Já žárlím úplně jinak a víc než kdy předtím.  

Nemám chuť ho vidět.

Puberta, dobrý den. 

...

_________________________________________________________________________

Tak jo, dneska. 

-> dodělám CV 

-> uvařím zdravej oběd (čínský polívky už ne... :)) 

-> meditace půl H 

-> přesunout artvadera na jiný server

-> napsat K ohledně práce

-> alespoň pár minut Duolingo 

-> večer s jakubem nebejt dement 

možná:

-> jít čmárat do knihovny 

-> hledat příležitosti a zasílat CV 

-> cvičit 

-> upravit fotky k insta 

-> číst

Do budoucna nezapomínat na:

-> vyřešení svatby sestry plus vymyslet kam odjedu (+ šetřit na cestu)

-> vyplnit žádost o ukončení studia a poslat to do školy 

-> od 4.8. hlídat mail s informací o pojištění ze školy

-> objednat se k dr. 

-> jet co nejdřív k babičce a dědovi