Ema | Č E R N O

 Zítra mám přijímačky... Michal pořád zůstává někde v pozadí a díky tomu jsem si koupila další krabičku... Začla jsem přemýšlet, že vyhledám nějakou.. berličku... která mi pomůže od úzkostí. Sranda, že tady to jde napsat tak snadno všechno... 

Zítra mám přijímačky... a Jakub už nechce dělat architekturu, kterou chtěl dělat když já ji chtěla dělat... Teď chce jít na dějiny umění a tvrdí, že to rozhodně není tím, aby nebyl pozadu za mnou... 

Jsem paranoidní asi, ne. 

Nákupák přeplněnej lidma, neohleduplnejma. Každej si hledí svýho dobra i na úkor osobního prostoru ostatních. Mám pocit, že tohle vadí jen mě, všichni jsou tak v pohodě a v očíčkách jim svítí touha po spotřebovávání a jídle. 

KUPOVAT 

JÍST 

KUPOVAT 

"všechno je to o tom jak sama vnímáš svět, Emo." 

No jo.. furt. 

Srovnávám se s ostatníma, furt... nedokážu s tím přestat. Kde se ve mě bere tak titěrný sebevědomí. 

Já nevim. 

Zejtra mám přijímačky... 

Srdce buší. Zběsile a přeživěle. Ne z příjímaček, ze všeho ostatního. neumím to uchopit a pojmenovat, stovky malejch věcí 

Kabelky cizích ženskejch co do vás snad i s radostí narazí bez pardonu a máte dojem, že jsou zvráceně rády, že se to stalo. 

Neustálý hry a soupeření. S Michalem jsem chtěla psát do časopisu. Teď píše do časopisu a je módní guru co ho zná půl Prahy. 

Přešla jsem k architektuře a Jakubovi. Najednou začal chtít dělat architekturu. Nevadí mu získávání přízně úspěšných lidí a tak s jedním z nich zakládá spolek na záchranu architektury. Mně samozřejmě o angažovanost neřekl a všechno jsem se dozvěděla "jen tak náhodou" až bylo upečeno. 

Oukej, říkám si, můžeš si za to sama, hlupačko. 

Pak jsem už architekturu dělat nechtěla, přešla jsem o stupeň níž v žebříčku mých vášní - umění obecně. 

Přihlásila jsem se na tu školu a začla jsem se připravovat. 

Jakub včera přišel s tím, že chce jít studovat dějiny umění. 

Chci utýct pryč a ode všech. 

Vím, že si za to všechno pořád můžu sama ale vážně, já teď nenávidím celej svět, mám vztek a ženský do mě narážej kabelkama.

Srovnávám se s ostatníma a vymýšlím si úžasné a úspěchem nacpané životy ostatních. 

Úzkost. 

Srdce kolibříkovo. 

Najdi si mě konečně, odvez mě pryč a schovej mě do pupíku. 

Prosím. 

________________________________________________

Chtěla bych najít sílu sama v sobě... aby tenhle podzim opravdu byl přelomovej, v pozitivním smyslu... Ale dneska... včera... poslední dobou... všechno vidím černě.